MŮJ PŘÍBĚH

Škola  

   Odjakživa mne bavilo něco vymýšlet a tvořit. Už na základce jsem vytvářela různé deníčky, zpěvníčky a zápisníčky plné koláží a malůvek. Chtěla jsem jít na uměleckou průmyslovku, ale našim kariéra „umělkyně“ nepřipadala perspektivní a se samými jedničkami se tak nějak samozřejmě chodilo na gympl. Byly to fajn čtyři roky, úžasná škola života (brigády, mejdany, první lásky…), ale jako příprava na jakoukoliv profesi nic moc. Potkala jsem ale spoustu zajímavých lidí, s některými z nich se vídám dodnes.

Kariéra v médiích

   Po gymplu mne lákala žurnalistika nebo psychologie, ale v 19ti letech se mi narodila dcera, po necelých 4 letech syn a já se soustředila na roli matky. Pracovala jsem ve státním podniku na nudné pozici a roky ubíhaly. Když děti povyrostly, bylo mi jasné, že jestli neodejdu teď, zůstanu tam až důchodu. A tak začala moje kariéra „inzerťačky“ v médiích. Z malých komorních kolektivů jsem se dostala až do vydavatelství lifestylových časopisů jako např. Marianne. Bavila mne jednání s klienty, vymýšlení kampaní, často se stávalo, že jsem místo prodané stránky přišla s projektem. Měla jsem tendenci vnášet do zaběhnutého systému inovace a často jsem narážela. Čím dál víc jsem cítila potřebu dělat něco, co mi bude dávat hlubší smysl. A najednou jsem zjistila, že už to nejde. Že už prostě tuhle práci dělat nechci. Ale co je to, co mi bude dávat hlubší smysl??

Hledání sama sebe

   Období hledání vůbec nebylo jednoduché. Přes různé slepé cestičky jsem se dostala jednak k psychoterapii (kterou jsem praktikovala především na sobě) a jednak k on-line propagaci (kterou jsem zprostředkovávala klientům). Oprášila jsem svou reklamní agenturu, založenou někdy před 15ti lety, a střípky různých aktivit do sebe začaly zapadat. Propagovala jsem to, co mi dává smysl a sledovala efektivitu. Přišlo mi fajn, že kampaně, soutěže či jakékoliv jiné on-line aktivity lze navrhnout každému přesně podle jeho potřeb. Sledovala jsem, jak a co propagují na internetu jiní, a postupně narážela na ženy, které prostě jen dělají a říkají to, co cítí, co je baví a naplňuje – a inspirují tím další ženy. Samozřejmě i muže, ale záměrně mluvím o ženách, protože mne ženská témata vždycky zajímala. Nikdy  mne ale nenapadlo, že se tím dá živit. A navíc pomáhat dalším lidem!

Prozření

   Někdy v té době jsem narazila na test Dynamiky bohatství, který pomáhá člověku odhalit, kde je jeho největší talent a které činnosti by měl přenechat někomu jinému. Uvědomila jsem si, že z tohoto úhlu jsem se na svou práci nikdy nepodívala. Výsledek testu mi otevřel oči: Jsem tvůrce! Tvůrce je ve svém živlu, když tvoří. Jsem jako ryba ve vodě při zrodu každého projektu - v takových momentech se ráno budím s hlavou plnou nápadů, s sebou nosím notýsek, kam co chvíli něco připíšu, těším se na každý nový den…

Můj projekt

   Došlo mi, že propagovat někomu cokoliv dobrého je fajn, ale nikdy mne to nebude 100% naplňovat. Zrála ve mně touha mít svůj produkt, ale nevěděla jsem, co by jím mohlo být. Cítila jsem ale, že o to, na co jsem přišla v posledních letech, bych se ráda podělila: Že se nemusíme trápit, nemusíme dělat, co nechceme, nemusíme se nechávat nikým manipulovat, nemusíme trávit čas s lidmi, se kterými nám není dobře, nemusíme se do ničeho nutit. A že naopak můžeme dělat, co máme rádi s lidmi, s nimiž je nám dobře a hlavně můžeme být šťastní. Teď hned – bez toho, abychom na sobě něco dramaticky měnili. Změny později přijdou, ale prožívat život naplno můžeme začít hned. A tak se zrodil projekt Radost každý den a Diář pro radost s cílem otevírat lidem oči a inspirovat.

   Jsem stále na cestě – tak, jako my všichni. Kdyby mi někdo ve dvaceti řekl, že budu ve věku, kdy se moje maminka chystala do důchodu, rozjíždět nové projekty, zaťukala bych si na hlavu. Nejlepší na tom ale je, že když do toho vlaku naskočíte, vůbec vám to nepřijde. Prostě v něm jedete a těšíte se, co se vynoří za zatáčkou :)

Chcete-li se dozvědět ještě více o tom, jak a proč celý projekt vznikl, čtěte zde: http://zenyzenam.cz/blog/rozhovor-diar-pro-radost/